Jmenuju se Veronika a jsem se v devadesátý čtvrtý.
Od malička sbírám citáty, a nebojím se je v běžném životě použít. Protože citát je lepší než argument – lze jim vyhrát spor, aniž byste odpůrce přesvědčili. Ráda a hodně čtu, protože „Readers are Leaders.“
Stejně jako čtení mě baví i psaní, sdílení informací, poznatků a zkušeností. Psát jsem začala veřejně na X (Twitter) jako trénink na překonání strachu z toho, co si o mně lidé budou myslet. Z překonání strachu vznikla záliba, a psaní mě začalo ještě víc bavit.
Na střední jsem dokonce chtěla studovat žurnalistiku, ale kamarádka mi to rozmluvila se slovy: „když budeš chtít, psát můžeš vždycky.“ Dala jsem jí za pravdu a rozhodla se pro právo a řízení firem. Po škole jsem se z malé vesničky na Bruntálsku přestěhovala do Olomouce a získala skvělou práci. Možná právě proto, že to byla tak skvělá hned na startu života, brzy jsem si začala klást otázku: „Tohle je všechno? Tohle je ten život, který budu žít po zbytek života?“ Všude kolem mě jsem slyšela, že co bych víc chtěla. Tohle je život, takhle se žije. Já jsem ale chtěla víc.
Ve 24 letech jsem všechno opustila – skvělou práci i dlouhodobý vztah – a přestěhovala se, sama a bez jakékoliv podpory, do USA. Ačkoliv pro mnoho lidí je USA místem, kam se jezdí vydělávat peníze, mým cílem bylo hlavně něco zažít a získat zkušenosti ze zahraničí. Aktuálně se už nacházím v jižní Americe, ale i nadále všechny zážitky, poznatky a zkušenosti sdílím, protože sharing is caring. Mým cílem je motivovat ostatní, aby si šli za svými sny a překonávali na své cestě životem své strachy. Protože životě podle představ nám často brání nějaký ten strach.