Když se řekne Mexiko, většina lidí (kteří tam nikdy nebyli) automaticky zvedne obočí: „Tam je přece hrozně nebezpečno!“ Chápu to. V hlavě naskočí kartely, únosy a násilí. Pokud jste někdy viděli seriál Narcos, vaše představa se nejspíš jen utvrdila. „Tam bych nikdy nejela!“ zní často.
Tak rovnou k věci:
Cítím se v Mexiku nebezpečně? Ne.
Je tam nebezpečno? Neříkám, že ne.
…Aby se v tom jeden vyznal, co? Tak vám to trochu přiblížím.
Kartely a realita všedních dnů
Řeknu vám jednu momentku ze života – jak jsem šla do prádelny k paní Zaldi a narazila tam na lidi z kartelu.
Dva chlápci.
Jeden ve světle růžovém obleku, s naleštěnými botami a uhlazenými vlasy, stál u pultíku, zatímco paní Zaldi něco přepočítával na kalkulačce.
Říkala jsem si – asi její šéf.
Ale na rohu prádelny stál ještě jeden takový.
Knír vytočený nahoru, klobouk, v puse stéblo a na tváři ten typický lišácký úsměv, když jsem přicházela. Zní to určitě až možná moc filmově – ale opravdu to tak moc filmové bylo.
Že to nebyl její šéf, mi došlo ve chvíli, kdy jsem si chtěla vyzvednout prádlo. Stála jsem přímo před ní – a stejně mi ho nepodala.
Bylo zjevně nevhodné teď opustit konverzaci, kterou vedla. Ona ne – ale pán v růžovém obleku ano.
Jak mě uviděl, kývl hlavou.
Paní Zaldi kývla hlavou dál.
A prádlo mi podal… někdo. Nevím, kdo to byl.
V tom mezičase pán v růžovém vytáhl peněženku.
A nešlo přehlédnout tu ruličku bankovek.
Myslela jsem si, že ruličky hotovosti se nosí hlavně v USA –
ale tu, co vytáhl tenhle pán, by mohl závidět i Bill Gates.
Celé to bylo tak zvláštní, tak napjaté a tak absurdně filmové zároveň… až když jsem odcházela a ušla pár kroků, došlo mi to naplno: „To byli lidi z kartelu.“
Realita Mexičanů
Stejně tak není žádné tajemství, že taxikáři v Mexiku jezdí podle toho, na jakém území mají povoleno jezdit – a to se odvíjí od toho, kolik a komu platí výpalné.
Takže být narozen v Mexiku a žít v Mexiku…
Věřím, že život tu může být opravdu náročný.
Ne vždy má člověk úplně volnou vůli, i když by si to přál.
Na druhou stranu – výpalné se platí všude, ne?
Někde ho po vás chce kartel…
Někde stát…
A říkají tomu elegantně „finanční úřad„. 😆
A teď ta dobrá zpráva – vy jste turista!
Být turista v Mexiku je podle mě výhra.
Proč? Protože z turistů plynou peníze – a to jak státu, tak kartelům. A když přiteče dost peněz, všichni mají důvod dbát na to, aby se turistům nic nestalo.
Pokud by se něco dělo, turisté by přestali jezdit – a tok peněz by se zastavil.
Takže ať jste na dovolené týden nebo přijedete na půl roku, Mexiko je pro vás bezpečné. Naopak všichni budou velmi dbát, abyste si odvezli ten nejlepší zážitek (a ideálně příště přivezli další peníze).
Samozřejmě, obezřetnost je vždycky na místě.
U pobřeží nebo v menších městech se budete cítit bezpečněji než v Mexico City, kde se občas někdo pokusí vás okrást – ale upřímně, město s 23 miliony obyvatel, kde se člověk cítí naprosto bezpečně, snad ani neexistuje.
Takže shrnutí: Opatrnost ano, strach ne
Potkala jsem v Mexiku několik Čechů a Slováků. Jeden mladý slovenský pár žije v Mexiku už deset let. Neměnili by. Cítí se tam skvěle – a to procestovali většinu země. Znám i spoustu digitálních nomádů a pokerových hráčů (včetně Dominika), kteří si tento stát pro život zamilovali.
Mexiko není bez rizik – ale pokud se chováte s respektem, sledujete situaci kolem sebe a držíte se základních pravidel, je Mexiko nádherná a příjemná země k životu i cestování. A rozhodně má mnohem víc co nabídnout než mívají jen titulky ze zpráv.