Znáte to rčení: „Pořádek je pro blbce, inteligent se vyzná v chaosu“?
Tak poslední měsíce mi ukazují, proč to tak úplně neplatí.
A proč kreativita ani chuť do práce nepřichází, když člověk žije v opravdovém chaosu.
Pojďme si nejdřív říct, že „uspořádaný chaos“ – třeba v ateliéru, na stole během psaní nebo když vás chytne tvořivá múza – je úplně jiná kategorie. Vypadá to jako binec, ale je to binec na jednom místě, který slouží jedinému účelu: tvořit.
Já teď ale zažívám jiný chaos. Ten, který nemá žádné hranice. A který mi zasahuje do úplně všeho.
Po přestěhování z USA jsem se ocitla v takovém zvláštním „meziprostoru“.
Opustila jsem svůj domov za oceánem a ten nový v Česku teprve vzniká. Stěhování do našeho vysněného domu (který se tedy vysněným musí teprve stát – a rekonstrukci zaznamenám) nás čeká na podzim.
Na podzim pokud to půjde dobře – ale víte, jak to bývá.
Ale každopádně já jsem se rozhodla věřit tomu podzimu.
Jenže do podzimu zbývá ještě spousta času.
A zatím jsem všechny věci, co jsem za posledních 10 let dospělého života nasbírala, zabalila do pár krabic, pověsila na jeden věšák a vměstnala do jednoho pokoje.
Možná bych nemusela, kdybych byla ochotná platit nájem. Ale nejsem. Říkala jsem si, tu chvíli to přece vydržíme v trochu bojových podmínkách. Přece jen, peníze se při rekonstrukci obzvlášť budou hodit.
No… takže vydržím. Ale zjišťuju, že život v chaosu fakt nesnáším.
Když věci nemají svoje místo – svoji poličku, místnost, krabici, nebo třeba jen mističku na klíče – začíná to být problém. Začínáte ztrácet čas hledáním. A místo toho, abyste se pustili do činnosti, kterou jste chtěli dělat, hledáte všechny potřebné věci k té činnosti. A často vás ta chuť hledání úplně přejde.
Tohle je první věc, která mi došla:
Tohle ztrácení času hledáním je ohromná ztráta času.
A přitom – být připravená na činnost je jeden ze základních principů, o kterých mluví Atomové návyky.
Pokud chcete být produktivní, usnadněte si cestu k tomu, co chcete dělat.
Chcete psát? Mějte notebook a zápisník vždy na jednom místě.
Chcete malovat? Mějte připravené plátno a štětce.
Chcete konečně udělat účetnictví? Mějte pohromadě všechny papíry a doklady.
Nechcete se připravovat na to, že něco možná uděláte.
Chcete být připravení to udělat teď.
A když to připravené nemáte (jako teď já), všechno vás od toho odradí.
Potřebuju dotočit jedno video. Ale musela bych přestavit stůl kvůli světlu, přeházet celý pokoj, nachystat si natáčení a pak to zase všechno vrátit zpátky. A víte co? Mně se prostě nechce.
Ačkoliv bych chtěla, opravdu se mi nechce. 😃
Takže druhý tip, který mi pomáhá dotahovat věci do konce:
Mějte připravený prostor k okamžité práci.
Svoje místo. Kam můžete kdykoli zasednout a rovnou tvořit.
A třetí, věc pro kreativitu? Vzdušno.
Říct „uklizeno“ je možná přesnější, ale vzdušno mám ráda já.
Žít v prostoru, kde jsou věci přehledné, má své kouzlo. Dává to pocit kontroly – nad věcmi, nad životem, nad sebou.
A je těžké mít pod kontrolou velké věci, když nezvládáme ty malé. Ale pokud ovládneme drobnosti, můžeme tu kontrolu postupně rozšířit – až k těm velkým.
A protože v jednom pokoji, ve dvou lidech a se všemi věcmi, co mám, tohle všechno tak trochu padá, cítím, jak se moje kreativita stáhla. Nebo si dala pauzu.
A když občas přece jen přijde, uvidí moji únavu a jen mávne rukou.
Ale vím, že je to jen přechodné.
A vím, že jakmile budu mít svoje místo, přijde i ta radost. Můj happy place.
A bude se mi zase chtít. Protože tvořit je práce – krásná, ale pořád práce.
A taky čím dál víc chápu, jak moc prostředí a podmínky určují chuť tu práci dělat.
Tak pokud taky cítíte, že se vám nic nechce – zkuste si uklidit.
Zorganizovat věci. Udělat si prostor.
Protože právě tím vzniká prostor pro úplně nové věci.