A napadlo vás, čím byste se tam vlastně živili?
V hlavě se nám často objeví obraz našeho „lepšího já“.
Představa, že budeme dělat kariéru. Sedět v kanceláři s vlastní židlí, počítačem, možná s fajn výhledem a pár kolegy. Prostě spokojenost. A taky naše ego v hlavní roli.
Tuhle představu (a silné ego) jsem měla taky.
A pak jsem se přestěhovala do Chicaga.
Najednou jsem si říkala: Co tady vlastně budu dělat?
Díky tomu, že Chicago bývalo po Varšavě druhým největším „polským městem“ a já se domluvím polsky, se přede mnou otevřelo hned několik možností.
Recepční? Administrativní pracovnice? Znělo to fajn.
Kancelář s vlastní židlí, počítačem, bez výhledu a pár kolegy. Spokojenost.
Než jsem zjistila, že kromě pár peněz mi to vlastně nic moc nedává.
Tak jsem začala zkoušet různou práci, jednu po druhé…
Až jsem nakonec našla místo, které mi opravdu dávalo smysl.
Našla jsem ho tam, kde by to málokdo čekal – v baru.
Já! Ta, co téměř nepije a do baru by ve svém volném čase těžko zavítala.
Já a všude místní …
Kde se potkávají místní? Kde se dozvíte, co se v okolí děje, kdo koho zná, kdo co prodává a co se kde řeší?
Přesně – v baru.
Už během prvního měsíce za barem jsem získala víc kontaktů a praktických informací než bych jich nasbírala za celý život ve městě. Opravdu.
Já jsem totiž během toho prvního měsíce:
- sehnala krásný byt, kde jsem pak bydlela několik let,
- koupila auto od někoho „z baru“,
- poznala mechanika, který chodil po práci na pivo – rovnou jsem ho mohla požádat, ať se na auto mrkne,
- dostala tipy na další práci,
- zjistila, kdo vozí z Wisconsinu čerstvá bio vajíčka za půlku běžné ceny,
- a taky, kam v tomhle městě rozhodně nechodit. 🙃
Rozhovory s rodilými mluvčími
A co cizí jazyky? Lepší škola než bar snad ani neexistuje.
Lidé platí majlant za lekce s rodilými mluvčími –
a bar je místo, kde rodilý mluvčí platí vám, abyste si s nimi povídali. 😄
Přes oběd pokecáte s Poláky, za chvíli dorazí parta Mexičanů, večer přijdou Američani na fotbal.
Tohle je benefit, který vám žádná jiná práce nedá. A jazyková škola taky ne.
Průzkum mezi lety, národy i vrstvami
Za jeden večer potkáte tolik různých lidí – účetní, doktora i zedníka.
Poslechnete si příběhy o tom, jak se žilo v Americe před třiceti lety. Jak sem lidé kdysi jezdili za lepším životem. A jak už to dnes není, co bývalo.
Někdo vám poví, jak jeho prababička během války utekla do USA, nechala děti u známých, nejdřív si zařídila vízum a práci, a až po letech se rodina znovu setkala.
Dostala jsem dokonce i pár nabídek k sňatku –
takže pokud se někdo chcete vdávat či ženit… stačí nastoupit za bar! 😄
Ale hlavně …
Díky práci v baru jsem získala přehled a rozhled.
Začala jsem chápat, jak přemýšlejí různí lidé. Co je trápí, co řeší, odkud přišli a kam směřují. A že svět není jen kancelář se čtyřmi kolegy a plánovanou dovolenou.
Bar není „jen práce“. Je to vstupenka do nového světa.
Jasně, někdo může prací v baru pohrdat.
„Na to přece nemusíš studovat,“ říkají.
Ale nic z toho, co mi tahle zkušenost přinesla –
kontakty, rychlou orientaci v novém městě, skutečné rozhovory a nové pohledy na svět –
bych nikdy nezískala z „lepší“ práce.
Kancelář by mi tohle nedala.
Tam by se můj svět zúžil.
Bar ho naopak rozšířil.
Takže pokud bych mohla dát jen jednu radu?
Pokud přemýšlíte, co byste v zahraničí mohli dělat…
Běžte pracovat do baru.
Dost možná vám to dá víc než jen výplatu.
Thanks me later. 🍻
But .. you can buy me coffee now. ☕️