Tohle zamyšlení není z mojí hlavy. Přišel s ním Daniel Sloss ve svém stand-up vystoupení „Jigsaw“ (tedy „Puzzle“). Tahle show se stala legendou. Po jejím odvysílání se podle všeho rozešlo přes 120 000 párů a rozpadlo se několik stovek manželství.
A proč? Protože se trefil přesně do místa, o kterém si většina z nás ani nechce přiznat, že existuje.
Daniel říká, že od dětství máme v hlavě představu, že náš život je jako puzzle. A že potřebujeme najít ten poslední kousek – partnera – který to všechno dokonale doplní. Ale místo toho, abychom pečlivě skládali svůj obrázek a trpělivě čekali, až zapadne ten správný dílek, my se snažíme ten chybějící kus natlačit silou. Protože máme strach z prázdna. A tak se často „spokojíme“ s někým.
Ne proto, že je to ono. Ale proto, že „už to docela dává smysl“.
A velmi často dává smysl prostě si najít někoho, kdo je ještě svobodný… a bydlí někde poblíž.
Pamatuju, jak jsem se na tenhle díl stand-upu dívala a říkala si: „No jo… na tom něco bude.“
A vlastně chvíli na to jsem vyrazila do USA. 🙂
A právě tam jsem potkala svoji spřízněnou duši. Koho jiného v Americe než Čecha.
Potkali jsme se online, přes starý dobrý Facebook. Já žila v Coloradu, on v Chicagu. Tisíc mil daleko. „Tohle přece nemůže nikdy fungovat,“ říkala jsem si.
Ale nějakým zázrakem to fungovalo.
Celých osm měsíců ve vztahu na dálku.
Jednou za měsíc jsem letěla do Chicaga na víkend, on jednou za měsíc přijel do Colorada autem. Dělal si legraci, že je to, jako by si našel přítelkyni v Chorvatsku. Ha ha. Fakt sranda – pokud to člověk nežije.
V reálu to moc zábava nebyla.
Ale člověk by si řekl: tohle je přesně to, o čem Daniel mluvil. Pro spřízněnou duši si musíš vyrazit, něco obětovat, zasloužit si ji.
Až na to, že – pozor – i když nás v USA dělilo 1000 mil, v Česku jsme bydleli právě těch 20 kilometrů od sebe!
Fakt. Dvacet. A nikdy jsme se nepotkali. Až teprve někde za oceánem.
A to mě vždycky fascinovalo. Jak moc dokáže vzdálenost zaostřit pohled.
Jak často musíme odjet na druhý konec světa, abychom spoustu věcí pochopili… nebo abychom potkali souseda z vedlejšího města. 😁
A tak – abych odpověděla Danielovi na otázku…
Ano. I když je na světě přes 8 miliard lidí, vaše spřízněná duše může bydlet 20 km od vás.
A taky si myslím (a to bych si dřív, kdybych nikdy neopustila svoje rodné město, ani nepřipustila), že je to vlastně dost praktický.
Máte obě rodiny poblíž, svoje přátele kolem.
Pendlovat celý život mezi dvěma vzdálenými místy je prostě náročný.
Dlouho to může být romantika, dobrodružství, zábava… ale časem to začne být jen … logistika.
A taky – jak se říká:
„Teprve až projdeš celý svět, zjistíš, že štěstí čekalo za dveřmi.“
Tohle je pravda všech pravd.
Ale… dokáže nás tahle informace opravdu uspokojit, pokud si sami neobujeme boty, nevyrazíme do světa a neprožijeme nepřenosnou zkušenost?
Protože i když máš ten správný dílek někde blízko, možná bys ho ani neocenil, kdyby jednu chvíli nebyl fakt hodně daleko.
A teprve díky tomu… krásně zapadne do celého obrazu. 🧩